Soběstačnost · 11 ledna, 2022

Od ovečky ke svetru

Poslední roky už je celkem běžné, že si na zahrádce pěstujeme vlastní zeleninu a ovoce nebo nakupujeme od malých lokálních farmářů. Stejně tak maso, vajíčka, mléčné výrobky, med. Máme doma kvásek a mlýnek na mouku a pečeme si čerstvý poctivý chléb. Energie takto připravovaných pokrmů je samozřejmě s běžným konzumem nesrovnatelná a jíst takové jídlo je nesmírně obohacující, přináší nám to velkou radost a naplnění. Hrabeme se v hlíně, dotýkáme se rostlin a to nám dělá dobře, jsme díky tomu v přímém spojení se zemí a přirozeným řádem vesmíru. Také se vracíme k přírodnímu stavitelství a znovu objevujeme způsoby, jak šetrně budovat naše domovy z toho, co se přirozeně nachází na našem pozemku a v jeho okolí (dřevo, kámen, sláma, hlína). Vytváříme si okolo sebe harmonický prostor.

Umíme si tedy celkem soběstačně zajistit jídlo a střechu nad hlavou. A člověk toho ke spokojenému životu vlastně až tak moc nepotřebuje. Ale je jedna oblast, jejíž podstata nám pořád jakoby uniká a protéká mezi prsty. OBLEČENÍ. Je mi to celkem záhadou, protože dříve to byla úplně běžná věc (hlavně pro chudší vrstvy obyvatel) a není na tom nic složitého nebo nedostupného. Je to v podstatě úplně stejný princip, jako pěstování vlastního jídla. Soběstačnost, lokálnost, udržitelnost, ekologická stopa… to vše jsou dnes a denně omílaná témata a mě už nenapadá lepší, jednodušší a dostupnější způsob výroby oblečení, který by všechna tato kritéria splňoval na tisíc procent. A přesto! Z mé zkušenosti je pro většinu lidí představa, že si z vlny svojí ovečky můžou doma ručně vyrobit třeba svetr, naprosto neuchopitelná. Hlava jim to prostě nebere.

Mým hlavním záměrem je inspirovat k tomu, že to jde! Inspirovat, ne dávat návod. Cíl máme sice stejný, ale cest k němu vede mnoho a každému bude fungovat trošku něco jiného. V případě vlny to platí dvojnásob. Za prvé je to práce s přírodou a chceme-li vlnu při zpracování zachovat co nejvíce živou, tak to také znamená, že se bude chovat pokaždé trochu jinak. Za druhé je to práce ruční a jak známo, když dva dělají totéž, není to totéž. Chce to tedy trochu odvahy a takové té správné dětské zvídavosti a nadšení pro věc a s radostí se do toho pustit… čím víc nás bude, tím víc zkušeností a inspirace můžeme sdílet.

Dost bylo filozofování, pojďme se stručně a názorně podívat, jak taková proměna vlny (v tomto případě od mojí merinolandschaf ovečky Johanky) ve svetr může vypadat:

Chováme-li vlastní ovečky, vlnu je potřeba jednou až dvakrát ročně (podle plemena) ostříhat. Rouno z jedné ovečky může vážit cca 1-5kg, což opět určuje především plemeno. Na fotce je rozložené rouno z jedné merino ovečky.
Kolik chovatelů, tolik názorů, jak to dělat „správně“. Kolik přadlenek, tolik názorů, jaká vlna je ta nej. Já to vidím ještě trošku jinak. Za nejdůležitější považuji, abychom chápali souvislosti – proč je jedna vlna taková a druhá maková, co všechno to ovlivňuje a jak do toho vstupuje člověk.

Vytříděná vlna

Po ostříhání se vlna třídí a je dobré to neodkládat a udělat hned. Třídění je záležitost hodně individuální, ale ze zkušenosti se mi osvědčilo nebát se toho a nechávat si pro další zpracování jen opravdu kvalitní, čistou, nezakrmenou a nezaplstěnou vlnu. Jinak se s tím člověk potom zbytečně trápí a výsledek stejně není nic moc. Ta „vyhozená“ vlna se může vrátit do přírody a použít třeba do kompostu, do vyvýšených záhonů, jako ochrana zahrady před srnkami apod.

Před praním si ještě případně trochu rozvolním slepené špičky vlny a jde se na věc. Praní vnímám jako stěžejní bod celého procesu, který do velké míry určuje výslednou podobu příze. Také je to krok, kdy se může celkem snadno stát, že se vlna nenávratně zničí. Takže tady radím velkou opatrnost a pokud mám vlnu, se kterou jsem ještě nepracovala, vždy si nejdříve zkusím vyprat menší vzorek. Záleží na jemnosti a délce vlny, jak vysoký má obsah lanolinu (=jak moc je mastná) a čeho chci dosáhnout…

…podle toho zvolím teplotu vody a případné přidání nějaké odmašťovací složky (např. ekologický prostředek na mytí nádobí). Nejzásadnější je nestřídat teplotu vody! To znamená, že když chci vyměnit vodu, musím vlnu přendat do stejně studené/teplé lázně, nedělat teplotní šoky, vlna se tím zaplstí. Pomalé přirozené chladnutí nebo zahřívání vlně nevadí. Namočenou vlnu jen jemně pomačkám, zakryju, nechám cca půl hodinky a pak vodu vyměním.

Pokud mám v plánu vlnu barvit, je potřeba ji co nejvíce odmastit a zbavit lanolinu, aby se pak barva dobře chytla.
Ve výjimečných případech je vlna už od ovečky tak čistá, že stačí jedna lázeň a je hotovo. Většinou to ale chce dvakrát až třikrát (někdy i vícekrát) vyměnit vodu, dokud nejsem spokojená. Vlnu na závěr několikrát propláchnu skrz cedník čistou vodou a jemně přebytečnou vodu vymačkám…

…a může se sušit. Vlnu rozložím na síto nebo na sušák, aby z ní mohla odkapávat voda a okolo proudil vzduch. Neměla by se sušit na přímém slunci, ale v polostínu. Když je zima, suším vlnu normálně doma.
Způsobů, jak prát vlnu, je mnoho (z těch extrémnějších třeba zavřít vlnu do povlaku na polštář a hodit do potoka nebo zavřít do sudu s vodou a nechat kvasit). Pátrejte, zkoušejte a najděte si takový, který vám bude příjemný a bude fungovat. A upravujte ho pak podle toho, s jakou vlnou pracujete a co z ní chcete vyrobit.

Vypraná a usušená vlna bývá většinou taková zacuchaná a je potřeba ji před česáním rozvolnit (cupovat). Všeobecně v celém procesu platí, že čím delší a jemnější vlna, tím je na všechno náchylnější a je potřeba s ní zacházet s citem.
Také platí, že jak poctivě si vlnu připravím, tak dobře/špatně se mi potom bude příst. Takže doporučuji nepodceňovat ani tuto zdánlivě zbytečnou část. Cupování vlny sice zabere hodiny času, ale beru to jako dobrou terapii, kdy si můžu dovolit úplně vypnout a vyprázdnit hlavu.

A konečně přichází na řadu česání. Používám tuto ruční bubnovou česačku, kdy se otáčením postupně vlna nabaluje na velký buben a díky kartáčům rozčesává a rovná. Dají se použít i ruční kartáče nebo hřebeny, což je fyzicky náročnější a pomalejší, ale na druhou stranu to skýtá širší paletu možností, jak si vlnu na předení připravit.

Česačka je takový univerzální a nejrychlejší nástroj, jak vlnu ručně učesat. Proces je většinou potřeba dvakrát až třikrát (i vícekrát) zopakovat – ale opět záleží na vlně a na tom, jak dokonale si ji chce člověk připravit a jaká má být výsledná příze.

Tadaaa, po mnoha hodinách práce je tu první dílčí hmatatelný úspěch. Česanec. Vypadá sice objemně, ale má sotva 50g (jen pro představu, na středně silný teplý dámský svetr potřebujeme cca půl kila příze, tedy deset takových česanců).

A konečně přichází na řadu má nejmilejší činnost – předení na kolovrátku. Vlněná vlákna srovnaná v česanci kolovrátek vtahuje a stáčí do spirály a vytváří tak nekonečnou nit. Možnosti ručního předení jsou snad neomezené a člověk si může s vlnou a přízí krásně pohrát. Milé ženy, jestli vás předení jen trochu láká, nebojte se toho a pojďte to zkusit. Je to krásná činnost!
Jednonitka není pro následné pletení svetru moc vhodná, takže je potřeba ještě spojit dvě jednonitky k sobě, tedy tzv. seskat do dvojnitky.

O mnoho hodin později… mám hromadu příze na svetr. Pokud bych neměla v plánu ji ještě barvit, bylo by třeba ji tzv. zafixovat – nad párou (jako když napařujete knedlíky), příze je pak hezky nadýchaná a drží tvar.

Já jsem ale barvit chtěla, takže jsem napařování přeskočila. Zrovna bylo období pampelišek, tak jsem to zkusila. Jako mořidlo jsem použila kamenec. Barvila jsem už hotovou přízi, ale je samozřejmě možné barvit i česance. Přírodní barvířství je další pole nekonečných možností ke zkoumání a tvořivému hraní.

Výsledek mě velice mile překvapil! Uvidíme, jestli tahle nádherná žlutá byla jen shoda náhod a okolností nebo jestli se mi letos na jaře podaří něco podobného znovu.
Přadýnka jsem ještě naklubíčkovala, aby byla připravená k finálnímu kroku – pletení.
Následné tvoření z hotové příze, tedy např. pletení, háčkování, tkaní, to už je úplně jiná pohádka. Ručně předené příze mají svá specifika a je potřeba být trochu kreativní a otevřené mysli a nebát se si s tím pohrát. Výsledek stojí za to!

🐑 vlnu dala moje merinolandschaf ovečka Johanka
✂️ stříhání ovcí Martin Kopecký
🧶 proměna surové vlny v přízi a barvení je má práce
🌼 pampelišky z louky daly barvu
🧣proměna příze ve svetr – design a pletení @folki_knits

🙏 Když příroda a lidé spolupracují, je to radost a síla nesmírná vesmírná 🦄🌟

…a co z toho plyne? Že všechno jde, jen chtít se musí! A že v tom nikdy nejsme sami. Stačí se rozhlédnout okolo sebe a začít spolupracovat, protože pak se dějí zázraky. A to přeju nám všem! Pokud s vámi můj nenásilný, otevřený a hodně intuitivní přístup k ovcím, vlně a předení souzní a chtěli byste se touto cestou vědomé spolupráce s přírodou také vydat, ráda vás vlněnými začátky provedu a předám zkušenosti.

A ještě jedna skvělá zpráva na závěr. Někdy se podaří, že ovečky mají tak hezkou a čistou vlnu, že můžeme skoro všechny kroky přeskočit a příst rovnou surovou vlnu. A nakonec vyprat až hotovou přízi. Ušetří se tím dost hodin práce i litry vody. Ovšem nesmí vám vadit přirozený zápach/vůně vlny a musíte se smířit s tím, že budete mastní a špinaví vy i kolovrátek, a také že příze bude více rustikální a nerovnoměrná. Já tento způsob předení i výsledné „raw“ příze miluju, ale dovedu si představit, že to není nic pro člověka, který má rád řád a pořádek:)

Nechť vám jsou tyto stránky inspirací – rozhlédněte se okolo sebe a dejte do kupy partu, která si bude díky vzájemné spolupráci umět vyrábět vlastní oblečení. Jeden může být nadšeným chovatelem oveček, další vlnu z nich vypere a vyčeše, milovnice kolovrátků vlnu upřede a babička uplete svetr, ponožky, rukavice, čepici… brzy takto obléknete celou širokou rodinu nebo komunitu a věřte, že takové oblečení vám bude dělat skvělou službu roky, možná desetiletí. A o radosti a energii, kterou vám přinese, ani nemluvě! Co říkáte, jdeme do toho?