Soběstačnost · 11 ledna, 2022

Není ovce jako ovce, není vlna jako vlna, není člověk jako člověk

Aby se nám vlněné oblečení příjemně nosilo a dobře sloužilo svému účelu, základem je mít „správnou vlnu“. No jo, jenže jak takovou „správnou vlnu“ najít a poznat, že jo? Určitým vodítkem může být třídění ovčích plemen a jejich vlny do kategorií, čímž získáme základní přehled o jemnosti/hrubosti vlny. O tom se ale rozepisovat nechci, jsou toho plné knihy a internet. Tyto stránky mají sloužit k inspiraci a ukázce toho, že chovat své ovečky a vyrábět si z nich oblečení, nemusí být velká věda. Ve své podstatě je to věc celkem jednoduchá, jen vyžaduje určité nadšení pro věc a hodně času a trpělivosti.

KOUŠE? NEKOUŠE? A PROČ? CO OVLIVŇUJE KVALITU A VLASTNOSTI VLNY

Pojďme tedy vyvrátit známý mýtus o tom, že všechna ovčí vlna kouše. Ano, některá vlna kouše a není vhodná na výrobu oblečení (ale hodí se na jiné věci)! Ovšem dříve se oblečení z takové vlny vyrábělo, asi protože nebylo na výběr a lidé prostě potřebovali mít něco teplého na sebe. A nám zůstalo v paměti, že ovčí vlna kouše, tečka. Dnes tu ale máme úplně jiné pole možností a tak není problém chovat ovečky, které mají jemnou nekousavou vlnu. A podle mě svetru z takové vlny nemůže žádný uměle vyrobený materiál konkurovat, ať v praktických vlastnostech, tak ve vzhledu. Abychom se v tom trochu zorientovali a mohli se posunout o krok dál, je dobré mít nějaké základní povědomí o tom, co všechno vstupuje do hry a může ovlivňovat vlastnosti a kvalitu vlny:

  • Za prvé je to již zmíněné plemeno ovce.
  • Dále stáří ovce a pohlaví.
  • Podnebí i počasí.
  • Prostředí, v jakém je ovečka chovaná a způsob, jakým je podáváno krmení.
  • Strava a výživa.
  • Zdraví a životní pohoda.
  • Pravidelné stříhání.
  • Z jaké části těla ovečky vlna je.

Co to znamená v praxi? Že co ovečka, to originál a její vlna nás bude při ručním zpracování neustále překvapovat a udržovat v bdělosti. Některé faktory jsou dané a rozhodnu-li se žít na nějakém místě (podnebí) a pořídím-li si konkrétní ovečku (plemeno, věk, pohlaví), tak z toho musím vycházet a přizpůsobit se. Plemeno ovečky samozřejmě určuje hrubost vlny nejzásadněji. Zároveň je potřeba počítat s tím, že různí jedinci jednoho plemene rozhodně nebudou mít vlnu jak přes kopírák, ale bude se spíše pohybovat v určitém rozmezí.
Naše podnebí má určitou nevýhodu v tom, že od podzimu do jara není čerstvá pastva a musí se krmit senem, půl roku je bláto a sníh. To vše se samozřejmě odrazí na kvalitě a čistotě vlny. Stále zelený Nový Zéland nebo britské ostrovy logicky nabízejí příhodnější podnebné podmínky pro chov ovcí na vlnu, ale to přece ještě neznamená, že u nás to nejde. Často a ráda zmiňuji, že v ČR můžeme chovat úplně stejné ovce, jako na Novém Zélandu a nemusíme vozit vlnu přes půl světa, když ji tady máme přímo pod nosem (a ve velkém ji vyhazujeme). Co tím chci říct? Že ač možná bude naše ovečka ze zahrady v oficiálních tabulkách hrubosti vlny řazená mnohem níže, než např. to slavné novozélandské merino, jsem si téměř jistá, že p(r)ožitek, který oblečení z její vlny bude přinášet nám osobně, je absolutně nesrovnatelný a neměřitelný. Na to jsou všechny tabulky světa krátké. Takže otázkou jen zůstává, proč to dělám? Pro svůj dobrý pocit, nebo pro tabulky?
A neodpustím si tady drobnou poznámku k zamyšlení nad etikou a udržitelností v případě dovozu merina apod. Stačí trocha zdravého selského rozumu, aby se člověk pozastavil a zapochyboval nad smysluplností a ohleduplností takového byznysu…

Ovečka je živý tvor

Prostředí a způsob chovu, strava, výživa, zdraví, životní pohoda… to všechno jsou věci, které máme my, jako lidé, plně ve svých rukou a dnes a denně je můžeme ovlivňovat. Mělo by být naprostou samozřejmostí, součástí lidství, že se ke všem bytostem budeme chovat a zacházet s nimi s největší láskou, úctou a respektem. Pokud si k sobě zvíře určitým způsobem připoutám a stává se tak na mě závislé, je mou povinností se o něj dobře starat. To znamená zjistit si co nejvíce informací o přirozeném chování, prostředí a potřebách takového tvora a zajistit mu odpovídající podmínky. Pokud takové podmínky nejsem zvířeti dlouhodobě schopná poskytovat, nepořizuji si ho! Dá se tím předejít mnoha problémům a nepříjemnostem.

Ovce není nijak náročné zvíře. Stačí jí dobrý přístřešek, kde se může schovat před nepřízní počasí, čistá podestýlka, denně čerstvá voda, dobré seno (neplesnivé!), minerální a solný liz, dostatek pastvy, dobré oplocení. A samozřejmě ovčí kamarádi, protože je to stádové zvíře. A láskyplné zacházení! Denně jsem se svými ovcemi v kontaktu, a tak hned poznám, pokud některá není v pořádku. Jakékoli dlouhodobější oslabení organismu, nemoc, problém, bude mít, kromě vlivu na zdraví zvířete, dopad i na kvalitu vlny.

JAK SE V TOM VYZNAT?

Záměrně se vyhýbám otázce jednotlivých plemen ovcí a třídění, která vlna kterého plemene je k čemu vhodná. Za prvé z důvodů výše popsaných – každá jedna ovečka je jiná a to, že si pořídím určité plemeno ještě neznamená, že její vlna bude přesně podle tabulek (plus se bude měnit i v průběhu života a každý rok bude trochu jiná). Za druhé z důvodu toho, že každý člověk je jiný a vlna, která někomu bude připadat jemná a nekousavá, může být pro jiného nesnesitelným utrpením. A za třetí – dost záleží na způsobu, jakým je vlna upředená a kolik v ní zůstalo lanolinu. Takže to už máme ve hře dost proměnných a žádnou jistotu. A když nic není jisté, vše je možné:)!
Obecně se ale asi dá říci a logicky z podstaty věci vyvodit, že jemná vlna je prostě jemná, a tedy méně vydrží (ve smyslu snadněji se přetrhne nebo prodře). Ale zase je příjemná, nadýchaná a víc hřeje. Hrubá vlna vydrží mnohem větší zátěž a má tedy delší životnost. Ale hřeje trochu méně a kouše. Každý si v tom musí najít svůj kompromis.

Pokud si chcete pořídit vlastní ovečky na vlnu, nevíte podle čeho se rozhodnout a chcete na to jít trochu systematicky, navrhuji zvážit tyto body:

  • Jako první a nejdůležitější věc si ujasněte, na co ovečky chcete a do jakého prostředí si je pořizujete. Např. pokud bydlíte někde na horách, je dobré tomu přizpůsobit výběr plemene. Chcete ovce jen na vlnu a vypásání zahrady, nebo i na maso, případně na mléko? Co chcete z jejich vlny vyrábět? Pokud oblečení, které bude v přímém kontaktu s pokožkou, hledejte plemena s jemnější vlnou. Pokud nějaké koberce, bytové doplňky a věci, které budou pod větším tlakem a zátěží, hledejte plemena s hrubší vlnou.
  • Pokud se chystáte vlnu doma ručně zpracovávat a v životě jste neměli surovou ovčí vlnu v ruce, doporučuji si celý proces nejdřív někde vyzkoušet. Ať víte, do čeho jdete. Kurz zpracování vlny může být zároveň dobrá příležitost si osahat vlnu z různých plemen ovcí a zjistit, která s vámi ladí.
  • Projděte si na internetu fotky a plemena ovcí a uvidíte, jestli vám některé bude na první pohled sympatické. Zkuste si k němu dohledat více informací, ať víte, jestli je do vašich podmínek vhodné. Případně i najděte chovatele, kam byste se na ovečky mohli jet podívat. Také můžete navštívit nějaké výstavy nebo ovčácké slavnosti. Pořizujte si takové ovečky, které se vám vzhledově líbí a povahově vám jsou sympatické. Někoho to bude táhnout k původním českým plemenům (valaška, šumavka), někdo má slabost pro plemena z britských ostrovů (shetland, romney marsh, oxford down, hampshire), pak tu máme proslavené merino a jeho odnože a za sebe bych ráda zmínila jurské ovečky. Atd atd atd… v dnešní době opravdu máme z čeho vybírat.
  • Nezapomeňte na barvu, ovečky nejsou jen bílé – existují i plemena s širokou škálou barev, takže pokud máte rádi přirozené přírodní odstíny, ovečky vám mají co nabídnout. Pokud si naopak chcete pohrát s barvením vlny, potřebujete vlnu co nejbělejší, aby vám barva hezky chytala.
  • Máte-li už nějaký užší výběr plemen, najděte si někoho, kdo vlnu z toho plemene ručně zpracovává a sáhněte si na ni. Sáhněte si na surovou vlnu a hlavně na nějaký hotový výrobek z této vlny. Může se snadno stát, že se vám jako ovečka bude líbit původní česká valaška, ale až si sáhnete na vlnu, tak pravděpodobně zjistíte, že svetr si z ní udělat nechcete. Zato na svrchní vrstvu kabátu s podšívkou bude skvělá, na koberec taky… ale na to bude potřeba ještě tkalcovský stav.

Při troše štěstí se seznámíte s ovečkou, její vlnou, ručním zpracováním i finálním výrobkem na jednom místě. I takoví chovatelé už v ČR jsou. A třeba se rovnou domluvíte a vyberete si ovečky pro sebe. Pokud nemáte v plánu dál rozšiřovat chov (mít jehňata), ale chcete ovečky jen jako kamarádky na vypásání zahrady a na vlnu, zkuste se chovatele zeptat, jestli nebude nějaké ovce z chovu vyřazovat – často to jsou krásná zdravá zvířata, jen nezapadají do tabulek a nemůže se na nich tedy dále chovat (což ale rozhodně neznamená, že mají horší vlnu nebo že jsou nějak „špatné“). Moje ovečky jsou toho živým důkazem.

SPRÁVNÁ VLNA

Jak říká moje nejmilejší lektorka jógy Judita Berková: „Není správně a není špatně, je jen vědomě a nevědomě.“ Hluboce s tím souzním a samozřejmě to nevztahuji jen na praxi jógy nebo práci s ovčí vlnou, ale na všechny oblasti a součásti života. Pokud se rozhoduji vědomě a v souladu sama se sebou, nemůžu udělat chybu.

V mém světě tedy neexistuje nic jako „správná vlna“ a „špatná vlna“. Pokud vím co dělám (tedy je to mé vědomé rozhodnutí a zvážila jsem okolnosti), můžu si klidně třeba čistě jen pro tu zkušenost udělat čepici z hrubé vlny valašky a nemůže to dopadnout špatně. A co já vím, třeba to nakonec bude moje nejoblíbenější čepice! Nebo taky ne:) Ale určitě jsem díky tomu zase o něco moudřejší a možná jsem při procesu získala nové nečekané poznatky, které se mi budou hodit pro další práci. Rozhodně se ale nedá říct, že by to bylo špatné rozhodnutí, které mi přineslo zklamání. Když se budeme zarytě držet starých zajetých vzorců a kolejí, nic nového nezjistíme a nezažijeme. Jak s vlnou, tak v životě.

Špatně (ve smyslu hodně nepříjemného pocitu) to většinou dopadá především ve chvíli, kdy k vlně nepřistupujeme vědomě a místo toho se slepě řídíme nějakými návody. A nejen k vlně. Nevíme co děláme a proč to děláme, nerozumíme souvislostem a vidíme jen ten rádoby dokonalý výsledek, kterého chceme dosáhnout. V průběhu jsme z toho vystresovaní, protože se nám vše nedaří tak, jak by „správně dle návodu“ mělo a my nevíme proč. A na konci nás čeká velká frustrace a pocit neschopnosti a zmaru. Všichni to asi důvěrně známe, že? „Zaručených“ návodů na štěstí a úspěch je trochu víc, než by bylo zdrávo…

Na tomto webu žádný jednoznačný návod nenajdete. Nic živého v tomto světě nefunguje podle návodů, život je neustálá proměna.

Přeju nám všem odvahu vzít si do ruky jakoukoli vlnu, naladit se na ni a s důvěrou ji proměnit přesně v to, o co si vlna sama řekne. A to bude také přesně to, co od vlny zrovna potřebujeme dostat. Pokud s vámi můj nenásilný, otevřený a hodně intuitivní přístup k ovcím, vlně a předení souzní a chtěli byste se touto cestou vědomé spolupráce s přírodou také vydat, ráda vás vlněnými začátky provedu a předám zkušenosti.

Nechť vám jsou tyto stránky inspirací – rozhlédněte se okolo sebe a dejte do kupy partu, která si bude díky vzájemné spolupráci umět vyrábět vlastní oblečení. Jeden může být nadšeným chovatelem oveček, další vlnu z nich vypere a vyčeše, milovnice kolovrátků vlnu upřede a babička uplete svetr, ponožky, rukavice, čepici… brzy takto obléknete celou širokou rodinu nebo komunitu a věřte, že takové oblečení vám bude dělat skvělou službu roky, možná desetiletí. A o radosti a energii, kterou vám přinese, ani nemluvě! Co říkáte, jdeme do toho?