Soběstačnost · 11 ledna, 2022

Kolovrátky a předení

Předení na kolovrátku může pro pozorovatele zvenčí vypadat jako absolutně bezduchá a nudná činnost. Šlapete nohou, tím roztáčíte kolo, v ruce máte kus vlny, který kolovrátek vtahuje a stáčí a tím se vytváří nit. Hodiny a hodiny, pořád dokola. Prostě kolovrátek:) A výsledkem je jen pár (set) metrů příze. Příze, kterou dnes stroj umí vyrobit za pár minut a vy si ji v obchodě můžete koupit za pár desítek korun. Tak proč?

Mimo jiné třeba ze stejného důvodu, proč lidé ohýbají hřbet nad záhonkem a v potu tváře pěstují vlastní zeleninu, na kterou nedají dopustit, i když si ji můžou koupit za pár korun a bez práce v supermarketu. Proto.

PŘEDENÍ ŽENY PŘITAHUJE – aneb duchovní stránka věci

Mám ale pocit, že je za tím něco ještě mnohem silnějšího a posvátnějšího. Předení ženy láká a přitahuje. Je to činnost, která nás na této planetě provází desítky tisíc let. A myslím, že nás může vést k pradávné moudrosti, která je ukrytá hluboko pod nánosy zapomnění. Pokud se umíme uvolnit, zklidnit, ztišit a naslouchat, vlna a kolovrátek nás povedou…
Předení je magie a alchymie. Vlna se nám s pomocí kolovrátku pod rukama stáčí do spirály a vytváří tím nekonečné vlákno. A záleží do velké míry na nás, jaké to vlákno bude, jaký do něj vložíme záměr, co s ním dál uděláme a co bude přinášet nám, našim blízkým a celému širokému okolí, Zemi, Vesmíru… Možná si to ani neuvědomujeme, ale držíme v rukou obrovskou moc a měli bychom se s ní naučit moudře zacházet.

Z tohoto úhlu pohledu už to předení nevypadá jako až tak nudná a bezduchá činnost, že? A tak je to skoro se vším… ruční práce a řemesla, práce s hlínou, rostlinami, zvířaty, kameny… to vše nás spojuje se zemí a navrací zpět k sobě, pokud to tak chceme a otevřeme se tomu. Stáváme se součástí dokonale spolupracujícího živého celku, jsme spojnicí mezi Nebem a Zemí.
A nebo můžeme klidně zůstat u té nudné bezduchosti, volba je na nás.

PŘEDENÍ PRAKTICKY – uvolnění, vyladění a spolupráce

Když sledujete ženu, která už má něco napředeno a ví, co dělá, je to velice uklidňující a povznášející podívaná. A vypadá to děsně jednoduše:) Na světě se najde pár šťastných žen, které to asi mají jako dar od Boha (nebo si to jejich buňky prostě pamatují z „dřívějška“) – sednou poprvé v životě ke kolovrátku a během pár minut předou, jakoby se nechumelilo. No, budiž jim to přáno. U nás všech ostatních obyčejných smrtelnic tomu většinou předchází pár hodin v potu tváře, kdy se zoufale snažíme přemluvit nohy, ruce, vlnu a kolovrátek ke vzájemné spolupráci.

A právě ta spolupráce všech, zdánlivě samostatných, složek je klíčem k úspěchu. Je potřeba hlavou pochopit a tělem procítit několik věcí, najít vzájemnou souvislost a pak to pospojovat dohromady. A ladit, ladit, ladit. Noha roztáčí a pohání kolovrátek a je potřeba se naučit šlapat pomalu a plynule. Ruce mají primárně na starost prostor mezi už zkroucenou přízí a vlnou, která se na zkroucení teprve chystá – to je dost zásadní věc, která určuje, co se nám v další vteřině zkroutí pod rukama (tedy jak silná příze bude). Každá vlna je jiná a bude se tedy chovat jinak, je potřeba to vzít v potaz a podle toho přizpůsobit vzdálenost rukou. Kolovrátek vlnu stáčí a zároveň vtahuje a navíjí na cívku – skrut a rychlost vtahování si na kolovrátku jednoduše podle potřeby regulujeme (pokud jste nikdy nepředli a nemáte tedy zažité, jak se má kolovrátek chovat, může vám to ze začátku docela nepříjemně zatápět pod kotlem).

Předení je o neustálém vylaďování sebe, vlny a kolovrátku. Donekonečna. Jakmile přežijete první horké chvilky a začnete chápat, co se vám to vlastně děje pod rukama, uvolníte se a budete si předení dost užívat. Je to celkem návykové:) Také postupně začnete objevovat, že vlna a kolovrátek skýtají nekonečné možnosti, jakým způsobem příst a jak může výsledná příze vypadat a že si s tím můžete krásně pohrát. Vaše pletené, háčkované nebo tkané projekty tak dostanou úplně nový rozměr, protože už nejste omezeni jen tím, co se nabízí v obchodech. Můžete příst tenkou pevnou rovnoměrnou nit nebo třeba efektní nadýchanou přízi s nopky a nerovnostmi. Jednonitku, dvojnitku, trojnitku… Cokoli, záleží jen na vás a na tom, co si ve spolupráci s vlnou a kolovrátkem dovolíte.

Předení má dvě základní techniky – tzv. „short draw spinning“ a „long draw spinning“ (mrkněte na youtube). Příze je pak tedy „worsted“ – tenká, stejnoměrná, pevná nebo „woolen“ – nadýchaná, jemná, spíše nepravidelná. Určitě má svůj význam tyto techniky znát a vyzkoušet si je, vědět co s vlnou dělají a k čemu je taková příze potom dobrá. Je v tom totiž opravdu velký rozdíl a člověk díky tomu pochopí víc souvislostí, posune se dál a otevírají se další možnosti. Zkušenější přadlenky by asi měly zvládat oba tyto základní styly a volně se mezi nimi pohybovat. Nicméně si určitě nemyslím, že měřítkem „dokonalosti“ je co nejtenčí a nejstejnoměrnější nitka…

Zastávám spíš názor, že kolik přadlenek, tolik stylů předení. Každá přadlenka má nějaký svůj základní jedinečný nejoblíbenější styl, který jí prostě sedí a přede tak nejraději a nejčastěji. A žádný z těchto jedinečných stylů není lepší nebo horší než jiný. A samozřejmě ani „short draw“ a „long draw“ nejsou nijak jednoznačné a každý to dělá trochu jinak, podstatné je, že vychází ze stejného principu.

To, jaký zvolíte styl předení, do velké míry ovlivní, jestli oblečení, které potom z příze uděláte, bude mít správnou funkčnost.

KOLOVRÁTEK není jen kus dřeva

Ke svému kolovrátku se chovejte hezky, pečujte o něj a nikdy s ním nebojujte. Je to váš parťák, trávíte s ním dlouhé hodiny a dělá pro vás velkou službu. Někdy se stane, že něco drhne, vrže nebo prostě nefunguje, jak by mělo… zastavte předení, zjistěte kde je problém a vyřešte ho. Pak teprve pokračujte.
Kolovrátek vás dobře zná, a pokud někdy uzná za vhodné, že dnes s vámi nechce mít nic společného, respektujte to. Jsou dny, kdy to prostě nejde, nic se nedaří a kolovrátek nespolupracuje, i když je vše zdánlivě správně nastavené. No, asi není… nechte to být a běžte se třeba projít. A ke kolovrátku se vraťte až jindy.

Pokud to s předením myslíte vážně, doporučuji zainvestovat do kolovrátku nového (ano, vím, bazary a půdy starých chalup jsou plné historických kolovrátků, ale většinou to není to pravé ořechové). Doba pokročila, nové kolovrátky jsou docela „vytuněné“, předení na nich je radost a nabízejí dost široké možnosti, jak se realizovat. Staré kolovrátky bývaly často dělané na předení lnu, mohou být nevyvážené, příze se správně nenavíjí, mívají těžké kolo a ušlapat takový kolovrat je dřina… začátečníka to může od předení zbytečně odradit. Samozřejmě to můžete zkusit a nechat si starý kolovrátek opravit a poladit a třeba narazíte na takový, který bude nakonec fajn. Rozhodně to ale není pravidlem.

Opět ode mě nečekejte žádnou radu, která značka nebo který konkrétní kolovrátek je ten jediný a nej. Každá přadlenka to má jinak. Doporučuji si to prostě vyzkoušet a až potom si koupit kolovrátek, který vám je sympatický vzhledem i vlastnostmi a prostě a jednoduše se vám na něm dobře přede. Nehledejte v tom vědu. Já mám kolovrat Kromski Minstrel a nedám na něj dopustit. Jiným přadlenkám zase moc nevyhovuje a upřednostňují např. kolovraty od Ashfordu.

PŘEDU, JAK SI VLNA ŘEKNE

Předení považuji za činnost vysoce intuitivní, která se ve své pravé podstatě odehrává v jemném plynutí ženské energie, v naprosté důvěře a odevzdanosti. Pak skrze nás mohou proudit a zhmotňovat se ty nejčistší záměry. Nejraději předu tak, jak si vlna řekne… nechávám to do velké míry na ní a jen ji přidržuji a sleduji, jak se mi přirozeně stáčí pod rukama. O to víc se pak těším na překvapení, jak bude příze vypadat, až ji sundám z cívky a ukáže se ve své plné kráse.

Milé ženy, je-li vám takový přístup milý a blízký, ráda vás začátky předení a práce s vlnou provedu.

Pánové neberte si to prosím nijak osobně:) Ke kolovrátku mi sice nepasujete, ale třeba při takovém stříhání ovcí nebo při stavbě a opravě přístřešků a ohrad jste pro mě nenahraditelní. A vlněné svetry vám moc sluší!

Nechť vám jsou tyto stránky inspirací – rozhlédněte se okolo sebe a dejte do kupy partu, která si bude díky vzájemné spolupráci umět vyrábět vlastní oblečení. Jeden může být nadšeným chovatelem oveček, další vlnu z nich vypere a vyčeše, milovnice kolovrátků vlnu upřede a babička uplete svetr, ponožky, rukavice, čepici… brzy takto obléknete celou širokou rodinu nebo komunitu a věřte, že takové oblečení vám bude dělat skvělou službu roky, možná desetiletí. A o radosti a energii, kterou vám přinese, ani nemluvě! Co říkáte, jdeme do toho?